Vyšlo ve Zpravodaji 2/2019

Ačkoli mi moje maminka občas říká prase a většina lidí mne zve jelenem, ve skutečnosti jsem opice. A taky jsem z opice, i když maminkám bez biologického vzdělání se toto zjištění říká do očí přeci jen poněkud těžko.

Problém s termíny tkví totiž mimo jiné v tom, že se v mluvě lidové –a mnohdy i v různých odvětvích téhož oboru – používají v lehce až značně odlišném smyslu. Vzpomeňme třeba právě tu opici. Nikoli svoji vlastní, nýbrž tu evoluční – tu, z níž údajně nepochází [1] jistý Petr Hájek, Pan troglodytes, pardon, vlastně pan exporadce pana exprezidenta. Páně Hájkovo tvrzení jeví se ve své interpretaci poněkud schrödingerovsky– jakožto zároveň pravdivé a nepravdivé. Na jednu stranu by snad i pozorný školák zvládl zformulovat případné přitakání: „Máte naprostou pravdu, pane Hájku. Nepocházíme z opice, pocházíme ze společného předka lidí a opic, přičemž nejen lidé, ale i dnešní opice jsou od něj značně – a evolučně vzato naprosto stejně – vzdáleni, byť se naše větve ubíraly o kousek jinými směry. „Pozorná školačka by ovšem vzápětí mohla namítnout: „No jo, drahý spolužáku. To ale není tak docela pravda. Současné opice i my lidé jsme sice od svého předka značně vzdáleni, přesto však byl náš společný předek opicí, současné opice jsou opicemi, a my z opic nejen pocházíme, ale i jimi stále jsme – úplně stejně, jako jsme zároveň savci, obratlovci, živočichy, opisthokonty…“Tady se, pravda, i pozorná školačka patrně začíná ztrácet, o páně Hájkovi ani nemluvě.

„Tak určitě,“ chápe se slova pozorný školák a dodává: „jenomže v běžné mluvě přece pod slovem opice zpravidla nemyslíme infrařád zahrnující veškeré vyšší primáty vyjma čeledě nártounovitých, alebrž odborně nedefinovanou změť potvor sice v rámci podřádu vyšších primátů, nicméně mimo čeledě hominidů. Té totiž říkáme lidoopi a řadíme tam kromě nás samých též gorily, šimpanze a orangutany. Podobně také netvrdíme, že nám na stromech zpívají dinosauři, respektive sesterská skupina krokodýlů a dalších prastarých a dnes již převážně vyhynulých příšer v rámci nadřádu Archosauria podtřídy diapsidních plazů, ač je to technicky vzato naprostá pravda!“

Opusťme raději pozorné školáky – i když podle toho, co jsme od nich teď slyšeli, bychom si na ně měli dát zatracený pozor –a vraťme se k Hájkově opici. Od jeho notně blbého projevu v Centru pro ekonomiku a politiku uběhlo letos v dubnu právě deset let. Evoluční biologie za tu dobu nastřádala řadu nových studií, kreacionismus či jeho pseudovědecký mladší bráška inteligentní design pak sklízel úspěchy zejména popularizační. Tu vyšla publikace Jiřího Mejsnara Mýtus evoluce [2], tam zase Libor Votoček objížděl školy se svou kreacionistickou one man show [3], nutno říci, že ani Národní muzeum [4] či naši novináři [5] situaci příliš nepomáhali, a naše Bludné balvany sice létaly, obávám se ale, že jejich dopad byl v oblasti evolučního myšlení ve skutečnosti mizivý. Proč? Protože odvysvětlit opici dá ve skutečnosti poměrně fušku, na kterou není zpravidla prostor ani čas; a po ní přijde „jenom teorie“ založená na „takzvaných mezičláncích“ a narážející na „nepřekročitelnost hranice druhu“ – a další tisíce a tisíce falešných argumentů stojících takřka výhradně právě na nepochopení či zneužití odborných termínů v daném kontextu. No a na ty už se vůbec nedostane.

Opakující se vzor kreacionistických argumentů tak ale paradoxně skýtá kromě nemalé únavnosti též jednu výhodu: opakující se řešení. Setkáte-li se s novým „argumentem proti evoluci“, zkuste se nejprve zamyslet, zda všechny v něm použité termíny znamenají skutečně to, co si pod nimi představil autor daného textu. Není totiž teorie jako teorie a opice jako opice.

Zdroje

  1. Hájek, P. Já z opice nepocházím. (2009). Dostupné na: http://cepin.cz/cze/clanek.php?ID=896. (Přístup:26. května 2019)
  2. Mejsnar, J. A. Mýtus evoluce. (Galén, 2103).
  3. Tomek, P. Kreacionismus na Gymnáziu Písek. (2016). Dostupné na: http://www.osacr.cz/2016/03/17/kreacionismus-na-gymnaziu-pisek/. (Přístup: 26. května 2019)
  4. Příplatová, L. Expozice Archa Noemova: Politicky korektní kabinet kuriozit. (2016). Dostupné na: http://www.osacr.cz/2016/11/11/expozice-archa-noemova-politicky-korektni-kabinet-kuriozit/. (Přístup: 26. května 2019)
  5. Příplatová, L. Malíř pravěku Zdeněk Burian zřejmě mimoděk pochopil evoluci. (2017). Dostupné na: https://priplatova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=635902.(Přístup: 26. května 2019)

Doporučená literatura

  • Carroll, Sean B.: Nekonečné, nesmírně obdivuhodné a překrásné (Academia, 2010)
  • Dawkins, Richard: Největší show pod sluncem (Argo /Dokořán, 2011)
  • Dawkins, Richard: Příběh předka (Academia, 2008)
  • Flegr, Jaroslav: Zamrzlá evoluce aneb je to jinak, pane Darwin. (Academia, 2016)
  • Gould, Stephen Jay: Pandin palec (Mladá fronta, 1988)
  • Harari, Yuval Noah: Sapiens (Leda, 2018)
  • Larson, Edward J.: Evoluce: Pozoruhodný příběh dějin vědecké teorie (Slovart, 2009)
  • Ridley, Matt: Červená královna (Dokořán, 2017)
  • Ridley, Matt: Původ ctnosti (Portál, 2015)
  • Shubin, Neil: Ryba v nás (Paseka, 2009)
  • Zrzavý, Jan a spol.: Jak se dělá evoluce – Labyrintem evoluční biologie (Argo / Dokořán, 2017)