Už jsem dlouho nic nepsala o jídle. Nemám teď moc času, takže když jsem na chalupě sama, hodím do trouby čtyři kusy kuřete, pod to brambory a zeleninu, a jím to dva dny. Super jednoduché domácí jídlo, ale nějak nic vhodného na instagram. No a když jím, koukám u toho na videa o vaření. Jednak u toho stejně nemůžu pracovat, druhak koukat na videa o vaření, když nejím, znamená, že brzo jíst budu… ???? A tak když se zrovna nemůžu chlubit svým vařením, podělím se zase jednou o jeden svůj oblíbený kanál, který je celý o jídle… ale vlastně méně o vaření, a strašně moc o společnosti, v jaké žijem. A já si tedy v kontextu dovolím taky psát nejen o jídle.

Oč jde? Beryl Shereshewsky není kuchařka, ale televizní producentka, která navzdory svému mladému věku procestovala půl světa. Když přišel covid, byla poněkud bez práce, a tak místo aby snila o tom, co by kdyby, začala si ty jídelně-cestovatelský pořady dělat sama ve svém New Yorském bytě. A jak! Většina jejího kanálu sestává z videjí na téma „jak <někde> jedí <něco>“ – snídani na Jamajce? Pickles v Indii? Tousty v Jordánsku? You name it.

To zní buď strašně nudně, anebo strašně zajímavě. Já se kloním k veskrze pozitivnímu postoji, protože

  • na jejím kanále teprve poznáte, že světová kuchyně není jen Bahn Mi, Chicken Tikka Masala a Spaghetti Carbonara. Fakt to otevírá oči i nám, co už světovou kuchyni beztak celkem „žerem“. ????
  • zjistíte, že i netrénovanej nezkušenej kuchař si může doma v minikuchyňce připravit v zásadě cokoli. Tak se to třeba napoprvé úplně nepovede, no, to se stává všem, a Beryl se neúspěchy netají. Tohle je strašně povzbudivý… docela mě to inspiruje, abych sdílela i svoje fuck upy, moc často to nedělám – a věřte, že nějaký jsou. Když zkoušíte každou chvíli novej recept, prostě občas něco poděláte. ????
  • to nefalšovaný potěšení z jídla je nakažlivý. I když si říkáte, že Švýcarský těstoviny s apple sauce přece nemůžou dopadnout dobře, a pak vidíte, jak se Beryl rozlévá úsměv po tváři od ucha k uchu, máte chuť ihned běžet do kuchyně a zkusit to taky (ano, přesně proto preferuju mít před sebou v té chvíli nějakej talíř, aby mne to nesvádělo zas tolik)
  • vyléčí vás to ze snobství a la „já bych ve své kuchyni nikdy nepoužila kečup, a bujón v kostce ani nevlastním!“. Půlka oblíbenejch receptů světové kuchyně, ať už domácí, streatfoodu anebo i z lokálních restaurací, obsahuje věci jako bujony v kostce (a vaničce, a prášku…), kečup (i ketjap), majonézu, kondenzované mléko, párky, lančmít. A pak si je na talíři vykoupete v srirache. Fakt nejste lepší lidi, když to nepoužíváte. Maximálně jste lepší lidi, když víte, že sladkost francouzské cibulačky pochází z pomalu karamelizované cibule a ne z kondenzovaného mléka, zatímco u brazilské kávy je tomu naopak. A úplně nejlepší lidi jste, když se nevysmíváte těm, co to neví, a už vůbec nevysvětlujete Jihoameričanům, že kondenzované mléko v kávě je prasárna (protože ve vaší hipster kavárně se káva pije zásadně černá a neslazená), a Vietnamcům, že syrový žloutek v kávě je zrůdný hazard se zdravím.

Ten kanál je ale mimořádně pozitivní ještě další věcí. Je to dokonalej protijed rasistickejch, sexistickejch, protiimigračních, homofobních atd. hnojů, s nimiž se jinak na internetech setkáte na každém rohu. Beryl na svých videjích spolupracuje se svými fanoušky – ti jí posílají tipy na recepty, které vaří doma, často s osobním komentářem, informacemi o svojí kultuře, rodině, atd. A je na tom dokonale vidět, jak svět ve skutečnosti funguje. Lidi se stěhujou po celém světě, žijou ve smíšených manželstvích (ostatně Berylin manžel pochází z Indie), berou se osoby stejného pohlaví, a internetem zprostředkovaná globalizace umožňuje, aby se na kanálu Američanky sešli lidi z Filipín, Mongolska, Indonésie, Šalamounových ostrovů, Chile, Arménie, Nigérie, Vietnamu, Malty, Iráku, Slovenska, Izraele, Panamy… pokud proti těmto věcem protestujete, chcete je zastavit, a navíc máte podezření, že v Africe žijí jen barbaři, lol. Zaspali jste dobu.

Ostatně teď ve Valentýnském videu, viz níže, je to tak nějak v kostce: Nigerijec a Indka, co se potkali při studiu medicíny v Rusku. Britští gay manželé, co spolu s láskou vařej kohouta na víně. Kanaďanka, která si našla manžela na Barbadosu, a teď společně vychovávají ve Vancouveru syna. Manželský pár Američanek, co se poznaly na roller derby, a teď spolu sdílí lásku k těstovinám s klobásou. A je to úplně přirozený, prostě rodiny z celého světa. Podobně, jako v jejích ostatních videjích vidíte holky z Malajsie, co momentálně bydlí v Německu (a do toho mluví skvělou angličtinou), Brazilky, co teď žijí v USA atd. Svět je neskutečně propojenej, a super lidi žijou úplně všude, migrujou, hledají si partnery dle svého vkusu, a nečekají, až jim to vox populi dovolí. Jo a taky přebírají kulturu svých manželů, vaří jídla jiných kultur atd., a je jim jedno, kolik woke idiotů řve „kultutní apropriace!“ – to zase z druhý strany. (Extrémní wokies jsou imho úplně stejná smečka blbů jako extrémní konzervy.)

„Multikulti“ je realita, a na nás záleží jenom v tom, jak se k ní postavíme. Budeme zavírat oči před její existencí? Multikulturní společnost kvůli tomu nezanikne. Před jejími negativními stránkami? To ji nijak neposílí. Naopak, pokud ignorujeme věci jako kulturně-podmíněné vraždy ze cti, ženskou obřízku, vynucené zahalování atd., jednak proti multikulturnímu světu poštváváme ty, kteří si všímají jenom těchto špatných stránek, ale především nastolujeme společnost, v níž je omluvitelné zavraždit ženu, která se provinila „přílišnou svobodou“ – a to asi není společnost, ve které chceme žít.

Tolik ke společenskému přesahu. Zpátky k plotně, ženo! Fancy jídelní časopisy představují valentýnská menu a la fancy stejk s fazolkami následovaný čokoládovým lava cakem. Berylin kanál ukazuje „date night meals“ především jako způsob, jak druhému ukázat svoji kulturu, svoji osobnost, svoje rodinné dědictví, a následně svoji lásku. Ať už jste indická vegetariánka, která svému masožravému nigerijskému partnerovi vaří paneer biryani, aby mu dopřála to nejlepší ze své kultury, jestli svému filipínskému manželovi vaříte jeho oblíbené jídlo – filipínské špagety -, i když ho sama úpně nemusíte (btw. to jídlo obsahuje zároveň vepřový maso, rajčata, slazené kondenzované mléko a párky… to zní jako neskutečná prasárna, ze které by Ital dostal psotník, a přitom je to tak oblíbené, že dokonce existujou polotovary „filipínská omáčka na špagety“. To musím někdy zkusit!), anebo Barbadosan, který se svojí nastávající dělá na svatební hostinu její oblíbené fish cakes, na které ji sbalil, pro 100 lidí. Nejvíc fancy věc z toho všeho je asi coq au vin, ale rozhodně nic není sedmichodové michelinské menu, se kterým se musíte mazlit dva dny v kuse, a běda, jak vám to šafránové souffle nakonec spadne… ???? Tohle konkrétní valentýnské video je prostě comforting skrz naskrz. A vlastně nejen tohle. Tak se někdy, až se budete nudit, koukněte – vlastně na cokoli z jejího kanálu. Ale připravte si k tomu něco k jídlu, a vůbec se nedivte když si do příštího nákupu přihodíte lunchmeat a toustový chleba… Já jsem vás varovala! ????

Mimochodem, na náhledovém obrázku k článku jste nejspíš zahlédli falafel. Ten jsem dělala nedávno, a inspirací mi byl právě Berylin kanál, konkrétně toto video:

Nicméně další inspirací mi byl nový air fryier a potřeba jej vyzkoušet, k čemuž mne nakonec rozhoupalo video z úplně jiného kanálu. A tak je pro inspiraci také sdílím, kdybyste se hodlali pustit také do nějakých těch experimentů a hledali příslušný recept i s tipy pro horkovzdušnou fritézu: