Už jsem četla, že je jedno, jestli ta hostina na zahájení Olympiády měla či neměla záměrně parodovat poslední večeři (jako že zřejmě neměla), ale protože to tak šlo interpretovat, mělo to být lépe promyšlené, aby se to nikoho nedotklo ani omylem.

Já si tedy myslím, že ten modrej Dionýsos byl výsměch lidem, kteří se léčí koloidním stříbrem, a myslím, že výsměch duševně nemocným fakt není v pořádku, a tudíž si to organizátoři měli lépe promyslet. A sťatá Marie Antoinette byla výsměchem politickým vězňům popraveným v politických procesech a oslavou vlády proletariátu. A jezdec na bílém koni prej zobrazoval nějakýho muslimskýho kohosi, takže je to a) úlitba muslimům, což mě uráží, b) zobrazení muslimské náboženské postavy, což se u nich nesmí, a tudíž mě to uráží taky. A to, že zpívala Celine Dion, je ableismus, protože to ukazuje, že i vážně nemocnej člověk nám může být vzorem, když jenom překoná svůj handicap, ale my přece nemůžeme ukazovat jenom ty vážně nemocné, kteří navíc něco dokázali nebo překonali. A připomínka Edith Piaf je… urážka vrabců a osob s vadami řeči, nebo co já vim.

Všechno lze vyložit blbě. Velmi pochybuju, že existuje nějaké představení, které nikomu nic nepřipomene, nikoho nijak netriggeruje, a nedokáže se nikoho vůbec nijak dotknout. A pokud existuje, nejsem si jistá, že bych jej chtěla vidět. Pokud se naprosto nijak nevztahuje k naší žité zkušenosti, může nás vůbec nějak oslovit?

Výkon Celine Dion byl fenomonální, a připomínka Edith Piaf (svým způsobem hned 2x, protože i tu revoluční píseň Ça Ira, kterou teď předvedla francouzská metalová skupina Gojira, kdysi nazpívala Edith Piaf) mě velmi potěšila. Na sport si nepotrpím, ale ten ceremoniál se imho Francouzům fakt povedl: byl pestrý, inkluzivní, velká část byla věnována i sportovcům s handicapem, nestáli jen stranou, a imho si tam mohl najít každý něco dle svého vkusu.

Můžu dštít síru na to, že se oslavuje nějakej debilní sport, kterej nepatří mezi moje koníčky, nebo že tam hraje metalová skupina, a metal, až na nějaké progresivní či symfonické výjimky, stojí hodně stranou mému obvyklému vkusu, ale, sakra, proč bych to dělala? Jednak ten sportovní svátek přeju těm, kterým sport blízký je, a Gojira byla ve skutečnosti výborná. Zbývá tak otázka, proč má někdo potřebu hanět ty části ceremonie, které se zase nelíbí jemu. Už jsem se dočetla, že část s drag queens byla oslavou Satana nebo něco v tom smyslu. Hm, když myslíte…