Na sítích už se zase řeší otázky na znalost přísloví v přijímacích testech z češtiny. Nebudu teď řešit celou problematiku nepřijatelnosti současného systému vyřazování talentovaných dětí ze všeobecného vzdělávání, protože ano, 🤬🔥💥😤🤯🫠🖕🥴🛑💣, to je děs. Ale už o tom psali jiní.

Ano. Sebelepší přijímačky neřeší problém. A ten problém tu je, a je masivní.

Ano, takhle přesně masivní ten problém je, a takhle jej chce řešit současná vláda a opoziční ANO.

Problém s obsahem testů je skutečně jenom malou nadstavbou mnohem zásadnějšího problému: tedy že ony testy vůbec nemají existovat. Problematická je ale i argumentace, s níž se v diskusích setkávám, tedy že třeba otázky na znalost přísloví jsou zcela vpořádku, nijak nediskriminují děti z jiného etnického, jazykového či socioekonomického prostředí, a vůbec, holoto, kulturu na vás.

Vždyť přece stačí číst!

Obecně miluju řešení komplexních problémů stylem „vždyť přece stačí XY“. Nestačí. Se stim smiř.

Dnešní děti mají na výběr mnohem víc literatury, než jsme mívali my (plus stohy fanfikcí a dalších textů), a opravdu se nedá zaručit, že se i čtenáři s dříve používanými příslovími setkají.

Výzkumy ukazují, že dnešní děti nečtou o moc méně než předchozí generace (pomluvy s mobilem jsou v tomto kontextu směšné a značí značnou neznalost problematiky; jasně, méně se čtou fyzické knihy), nicméně jejich knihy už často píší lidé poloviny našeho věku – starší obraty nemusejí mít v aktivní slovní zásobě, i když jim třeba rozumí. Fanfikce potom často datlují už jejich vrstevníci (a byla bych opatrná s odsuzováním četby tohoto „braku“, však já už vidím ty vaše vztyčené ukazováčky a přebíjím prostředníčkem: na fanfikcích četbou a následnou vlastní tvorbou vyrostla řada současných spisovatelů. A vy jste taky četli Stopy hrůzy namísto Výletů pana Broučka, tak se teď nedělejte.) Oni se vyjadřují jinak, mají vlastní obraty, zlidověla i řada špatných (ač mnohdy oficiálních) překladů z angličtiny: necháváte si něco stranou na deštivé dny? A co na to britská inteligence?

Jako přiznejme si to. Pokud budeme každý den otevírat plechovky červů, budeme ze šťourání do vosího hnízda stejně zmatení, jako nejnovější verze Midjourney, zadáte-li jí vygenerovat příslušný ilustrační obrázek. No prostě to nezná, a to i když je to ta úplně nejlepčejší z dostupných verzí.

A to jsme pořád ještě u dětí, které přirozeně čtou… některé děti se přirozeně věnují třeba radioamatérství, to přece neznamená, že nemají buňky na studium dobré střední školy. Neměly by ty přijímačky nakonec testovat právě tohle: jestli tam ta děcka nejdou zbytečně? Jestli na to mají? Místo toho testujeme, jak dobře dovedou šprtat, případně jakou literaturu preferují. A ještě o krok dál jsou děti, které mají jiný mateřský jazyk. Kolik z vás umělo v jedenácti či patnácti číst ve dvou jazycích? Fakt si myslíte, že ta děcka nejsou schopná studia na víceletém gymnáziu / střední škole, protože neznají stejná přísloví jako vy? Tak schválně, víte

  • Co sledovaného se nikdy nevaří: voda, olej, nebo hrnec?
  • Kdo nemůže být vybíravý: žáci, žebráci, nebo vládci?
  • Co nemáme počítat, dokud se nevyklube: kuřata, káčata, nebo housata?
  • Čistota sousedí s: bohatstvím, zdravím, nebo zbožností?
  • Co nemáme dávat všechno do jednoho košíku: vejce, proutí, nebo houby?
  • Čím není žádný člověk: řekou, jezerem, nebo ostrovem?
  • Čeho nemáme dávat příliš mnoho do ohně: brambor, železa, nebo polen?
  • Kolik stehů ušetří jeden včasný: tři, devět, nebo tucet?
  • Která spící zvířata máme nechat ležet: psy, kočky, nebo divočáky?
  • Co zkazí příliš mnoho kuchařů: polévku, omáčku, nebo vývar? 1

A kolik jste toho věděli v jedenácti nebo v patnácti? Jasně, že těm slovům výborně rozumíte – jazyk přece znáte. Ale víte přesně, co tam patří, když jste se sice anglicky učili několik let, ale knihy čtete v češtině? Mimochodem, řada těchto přísloví má svoje české ekvivalenty, napadají vás, tj. jste natolik schopni přepínání mezi dvěma kódy, že ani nezaklopýtnete, a ve stresu přijímacích zkoušek, které mají potenciál vás připravit o přátele, uznání rodičů, vlastní sebevědomí a kvalitní vzdělávání, v klidu nasázíte všechno z patra? A mohla bych to vidět? Ostatně dnes a denně se setkáváme s tím, že to nezvládají ani mnozí novináři vybavení léty studia jazyka, slovníkem, a internetem.

Dále tu máme třeba vývojové poruchy: dyslexie se dá co do množství nasátých příběhů kompenzovat třeba audioknihami, ale ne každý na ně má, nebo má v okolí knihovnu s jejich dostatečnou zásobou – opět zvýhodňujeme městské a bohatší děti; a opět dyslexie jako taková není automatickou překážkou úspěšného všeobecného SŠ studia, podobně jako jí není ADHD, při kterém se člověk v půlce věty někam zakouká, anebo poruchy autistického spektra, při kterých může mít zkoušený problém s doslovným významem daných výrazů. Neurodivergence neznamená nízkej intelekt, ale může znamenat nižší schopnost prolézt takovýmto nesmyslným bullshitem (už z principu).

Pořád čekám, kdy se v těch testech objeví přísloví jako „Sklenka vína ti neuškodí a plnou bečku nevypiješ“. Hádám, že pokud chceme děti migrantů skutečně zmást, zrovna tohle by se nám mohlo hodit. Druhou část věty nám věřit nebudou, čímž dají najevo, že jsou bystré (holota by si vyskakovala!), ale holt z formálních důvodů vyřazeno, protože doplnění „dáš na zdraví“ nebylo technicky správně. (P.S.: Do vlajky holt zadul vítr. :))

Nakonec tedy opět skončíme u původní otázky: Dokážou otázky na znalost přísloví dobře selektovat děti podle jejich potenciálu úspěšně absolvovat všeobecnou střední školu s možností pokračovat do terciárního vzdělávání? Ani smykem. Dokážou selektovat na ty, které čtou „správnou literaturu“ ve „správném jazyce“, jsou „správně neurotypičtí“, a mají „správné rodiče“ (čti etnicky správné a dobře situované, přinejmenším společensky, aby je dokázali dobře připravit).

V humanitních a společenskovědních oborech, třeba v takové psychologii, bývá zvykem testovat měřicí metody na to, jaká je jejich reliabilita (konzistentnost, tedy zda test opakovaně měří totéž) a validita (zda skutečně měří, co tvrdí, že měří; překládám pro jistotu pro ty, kteří… já nevim, a nestačilo by prostě víc číst? Jo že jste četli o elektrotechnice?). Nepochybuju o tom, že test zaměřený na přísloví a podobné radosti je skoro dokonale reliabilní: úspěšnost žáka nebude záležet až tak moc třeba na tom, jak se daný den vyspal (částečně jo, ale to vždycky; v extrémním případě: když žák usne, test nevyplní). Validitou to ale připomíná první pokusy o IQ testy z dob eugeniky. Namísto rozumových schopností testujeme kulturně a socioekonomicky podmíněnou škálu naučených (často pouze v rámci jednoho etnika a užšího výběru společenských vrstev předaných) znalostí.

Kdyby takový test navrhnul psycholog a tvářil se, že to dobře testuje zamýšlenou proměnnou (schopnost studia na víceletém gymnáziu nebo střední škole2), kolegové by jeho dílo po zásluze zkritizovali. Tj. publikovat v odborných časopisech by to moc nešlo. Ale vystavovat něčemu takovému děti je zřejmě zcela v pořádku.

No… aspoň už je při neúspěchu nekastrujeme, tolik jsme za to cirka století pokročili.

🍾🍾🍾 Yay?

PS.: V debatách jsem se setkala s myšlenkou, že jsou přijímačky „test, zda je uchazeč v tomto jazyce opravdu doma – když se hlásí na výběrovou školu a bude z téhož předmětu maturovat.“ To mi přijde opravdu homorné, zejména v debatě pod článkem o přijímačkách na víceletá gymnázia: Ty přijímačky nemají nikoho naučit český jazyk a literaturu, ty mají rozhodnout o tom, zda dostane právo ji dalších 8 let až do té maturity studovat. Proč by měl být v jednácti letech člověk v češtině natolik doma, aby z ní mohl maturovat, a proč by to měly ty přijímačky testovat? Jakou to má souvislost? Nechápu to, a asi takové myšlenkové pochody ani nechci chápat.

Tak třeba mi tu někdo vysvětlí, co mi v dané debatě uniká.

  1. Co sledovaného se nikdy nevaří: voda, olej, nebo hrnec?
    – A watched pot never boils. Český ekvivalent spíše není, ale třeba se pletu.
    Kdo nemůže být vybíravý: žáci, žebráci, nebo vládci?
    – Beggars can’t be choosers. Darovanému koni na zuby nekoukej.
    Co nemáme počítat, dokud se nevyklube: kuřata, káčata, nebo housata?
    – Don’t count your chickens before they’re hatched. Neříkej hop, dokud nepřeskočíš.
    Čistota sousedí s: bohatstvím, zdravím, nebo zbožností?
    – Cleanliness is next to godliness. Vyložený ekvivalent asi nemáme, částečně by se dalo použít Čistota je půl zdraví.
    Co nemáme dávat všechno do jednoho košíku: vejce, proutí, nebo houby?
    – Don’t put all of your eggs in one basket. Nevsázej všechno na jednu kartu.
    Čím není žádný člověk: řekou, jezerem, nebo ostrovem?
    – No man is an island. Přesný ekvivalent asi není, ale občas se používá doslovný překlad: Žádný člověk není ostrov. Původně to pochází z básně Johna Donna.
    Čeho nemáme dávat příliš mnoho do ohně: brambor, železa, nebo polen?
    – Don’t put too many irons in the fire. Kdo dva zajíce honí, žádného nechytí (nebo obecně honit příliš mnoho zajíců).
    Kolik stehů ušetří jeden včasný: tři, devět, nebo tucet?
    – A stitch in time saves nine. O ekvivalentu nevím, v trochu jiném významu šetření práce správným postupem známe Dvakrát měř, jednou řež.
    Která spící zvířata máme nechat ležet: psy, kočky, nebo divočáky?
    – Let sleeping dogs lie. S úplně přesnými ekvivalenty bude asi trochu potíž, ale cosi o hadech a bosé noze by velmi zhruba sedělo, i když mne se asi v tomhle případě víc líbí: Když se v lejně šťouráš, začne smrdět.
    Co zkazí příliš mnoho kuchařů: polévku, omáčku, nebo vývar?
    – Too many cooks spoil the broth. Jakkoli by to možná svádělo k překladu Mnoho psů – zajícova smrt, význam je jiný, a o přísloví podobného významu u nás nevím – známe spíš významový opak Víc hlav víc ví. ↩︎
  2. Ale jasně, ve skutečnosti nic takového netestujeme, jenom se tak tváříme. Prostě nemáme dost míst, a účelem testů je větší skupinu dětí s naprosto akceptovatelným potenciálem odkopnout, zmačkat a zahodit. Ale ano, to je na zcela separátní diskusi. ↩︎