Původně vyšlo na vtm.zive.cz 3. června 2018

Několik století zpátky byla veškerá medicína z dnešního pohledu alternativní. Některé postupy se sice zdály být účinné, postupně vznikaly i více či méně správné teorie o vzniku chorob a opodstatněných způsobech jejich léčby, ale pojmy jako dvojitě zaslepený experiment či placebo efekt v té době nikdo neznal, recenzované lékařské časopisy neexistovaly a mrtvý pacient si zpravidla příliš nestěžoval.

Od té doby urazila tzv. západní medicína poměrně dlouhou cestu směrem k ideálnímu stavu, medicíně založené na důkazech, což se odráží mimo jiné v minimální dětské úmrtnosti, výrazně delší průměrné délce lidského života i ve zvýšeném komfortu života s handicapem nebo chronickou chorobou. Přesto se v současnosti lehce i vážně nemocní pacienti obracejí k alternativní medicíně všeho druhu.

Kromě spoléhání se na (alespoň údajně) staré a prověřené metody exotického (tradiční čínská medicína) i domácího (bylinkáři) léčitelství je překvapivě oblíbená i sféra léčebných praktik zaklínající se nejnovějšími poznatky z nejmodernějších oblastí lidského poznání, především tedy z kvantové mechaniky a biofyziky. Tato oblast bohužel není o nic méně alternativní nežli ta tradiční, údajný vědecko-teoretický základ je zpravidla zcela chybný a řádně provedené studie účinnost předkládaných metod nikterak nepotvrzují. Mezi typickými ukázkami můžeme jmenovat radioniku, magnetoterapii (nebo přinejmenším její značnou část), kvantovou léčbu v podání Deepaka Chopry, elekotroakupunkturu, mesodiencefalickou modulaci či právě biorezonci, jíž se budeme v článku věnovat.

Biorezonanční terapie se řadí do energetické sekce alternativní medicíny, kam patří veškerá nevědecká práce s „energiemi“ vlastními živému organismu, přírodě nebo celému vesmíru. Kromě biorezonance zde najdeme například vesmírnou energii Reiki, mesmerismus neboli léčbu prostřednictvím živočišného magnetismu nebo pránu proudící čakrami lidského těla.

V západní medicíně se různé formy energetické medicíny rozvíjejí souběžně s rozmachem novověké vědy zhruba od 18. století. Biorezonance sama je novějšího data. Ačkoli v některých svých aspektech navazuje na scientologické měření kožního odporu, eletroakupunkturu dle Volla a homeopatickou „frekvenční paměť vody“, vznikla v Německu až roku 1977 v rukou lékaře a scientologa Franze Morella a jeho zetě elektroinženýra Ericha Rascheho. První biorezonanční přístroj získal název MORA dle počátku příjmení obou svých autorů.

Prodejci biorezonačních přístrojů popisují výzkum vedoucí k vývoji biorezonančních přístrojů nepřekvapivě trochu jinak. Prvními jmény, která na jejich webech obvykle naleznete, jsou Albert Einstein (všechna hmota je energie), Louis de Broglie (dualita částic a vlnění) a samozřejmě Nikola Tesla (potenciální léčba vysokofrekvenčními oscilátory, předchůdce šarlatánské elektroterapie populární ještě v době 1. světové války). A protože výčet odborníků čítající pouhá tři jména by byl přece jenom trochu krátký, je třeba přihodit jmen ještě několik. My si pro začátek vystačíme se třemi zásadními osobnostmi: s vynálezcem a podvodníkem Royalem Rifem, jehož pokusy s paprsky ničícími choroboplodné zárodky nebyly nikdy úspěšně zreplikovány, s údajným inženýrem a podvodníkem Antoinem Priorém, jehož léčba rakoviny byla celkem jednoznačně zdiskreditována, a s naturopatkou a podvodnicí Huldou Regehr Clarkovou, autorkou mnoha knih včetně „Léčby všech rakovin“ a „Léčby všech rakovin v pokročilém stadiu“, která ještě předtím, než sama zemřela na rakovinu, stihla po střetech se zákony USA uprchnout do Mexika a připravit o peníze a zdraví nejednoho nebohého pacienta.

V současnosti se biorezonanční metody používají na všechno od terapie infekčních chorob virových, bakteriálních i parazitárních přes léčbu rakovin všeho druhu, alergií, roztroušené sklerózy a jiných autoimunitních chorob, až po zbavování se obezity a závislostí. Biorezonační přístroje mají během hodinového až dvouhodinového úvodního sezení určit celkovou „zátěž“ organismu, tedy v těle obsažené toxiny a těžké kovy, choroboplodné zárodky všech druhů a velikostí (viry, bakterie, plísně, parazity), alergie a potravinové nesnášenlivosti, nedostatky vitamínů a minerálů i energetické blokády a disbalance (dle Tradiční čínské medicíny). V následujících sezeních jsou pak akutní i chronické obtíže údajně napravovány, a to s okamžitou (v řádu několika hodin) či postupnou (v řádech týdnů) účinností. Předpokládáme, že zatímco na rýmu funguje přístroj opravdu rychle, a do týdne už ani nevíte, že jste před několika dny téměř umírali, s obezitou vám přístroj pomůže v průběhu následujících týdnů až měsíců v závislosti na zvolené stravě a pohybové aktivitě.

Jednotlivá biorezonanční centra i výrobci a distributoři biorezonančních přístrojů u nás i v zahraničí se na svých stránkách chlubí osobními příběhy vyléčených a vděčných pacientů. Tohle je, mimochodem, už samo o sobě jedním z varovných signálů pseudovědeckých a šarlatánských metod. V řadě zemí je totiž zákonem zakázáno uvádět, na jaké typy zdravotních problémů mohou neověřené a neregistrované metody účinkovat – podobně je to u nás například s homeopatií. Na homeopatických preparátech nesmíte mít uvedeno, na jaké choroby by měly fungovat, a to jednoduše proto, že u nich není efektivita na žádnou konkrétní chorobu prokázána. Jak ale takové veskrze rozumné zákony obejít? Potenciálním zákazníkům šíři aplikace nabízeného produktu představíte prostřednictvím reálných či zcela smyšlených příběhů spokojených pacientů. Tomuto pomohla od kouření, tamtoho zbavila příznaků roztroušené sklerózy, a tenhle už díky ní není alergický na pyl!

Kde se ale všichni ti úspěšně vyléčení pacienti vzali, pokud se tedy rovnou nespokojíme s vysvětlením, že jde o pouhou fikci? Je to jednoduché, u řady onemocnění dobře funguje placebo efekt, i závažné nemoci včetně rakoviny mívají šanci na spontánní remisi, a u dalších nemocí jde jednoduše o normální vývoj v čase – rýma za sedm dní odejde, a lípa nekvete po celý rok. Na webech českých biorezonančních léčitelů se velké oblibě těší zejména fotografie pacientů s viditelnými kožními změnami – odřeninami a pohmožděninami, alergickými vyrážkami a atopickým ekzémem. Fotografie klientů před léčbou a po ní od sebe dělí několik týdnů, občas jsou doplněny i informacemi o změně stravy v průběhu léčby. Všechny tyto stavy mají svůj přirozený vývoj v čase: alergická vyrážka způsobená reakcí na určité potraviny zpravidla s vyloučením dané potraviny z jídelníčku vymizí, odřeniny a pohmožděniny se hojí, a atopický ekzém reaguje na sezónní změny, změny jídelníčku, i psychiku dané osoby. Je velmi pravděpodobné, že úplně stejné „před a po“ fotografie byste pořídili, kdybyste klientům namísto biorezonanční léčby podali šálek horké čokolády. Tato metoda by byla srovnatelně šetrná i účinná, o něco chutnější, a především by podstatně méně zatížila jejich peněženky.

Tvrzení o srovnatelné šetrnosti a efektivitě biorezonance a šálku horké čokolády se může zdát přitažené za vlasy, je však zcela opodstatněné nesmyslností celého teoretického konceptu biorezonanční terapie, nedostatkem řádně provedených vědeckých studií ukazujících na účinnost testovaných metod a výmluvami léčitelů i výrobců daných přístrojů na to, že podobné studie jsou ve skutečnosti zbytečné, protože příběhy pacientů jsou dostatečným důkazem samy o sobě.

Co na to věda

Výrobci a léčitelé využívající biorezonanční přístroje zakládají celý mechanismus účinku svých zařízení na frekvencích vlastních lidskému (případně zvířecímu v případě využití ve veterinární medicíně) tělu a na odlišných frekvencích toxinů, alergenů a choroboplodných zárodků – zjednodušme si terminologii, a říkejme všemu jednoduše patogeny.

Podle biorezonanční teorie narušuje každý v těle přítomný patogen svými frekvencemi komunikaci mezi buňkami. Ta se údajně děje prostřednictvím světelných záblesků či elektřiny, ale pokud je v těle přítomen patogen nebo jeho frekvenční pozůstatky, mezibuněčná komunikace je narušená a tělo tak nemůže správně fungovat. Proto je potřeba biorezonančního přístroje, který zmapuje frekvenční spektrum klienta, oddělí frekvence příslušející patogenům od těch zdravých a správných, a vyšle je do těla zpět invertované. Opačné vlnění snadno vyruší vlnění v těle přítomných patogenů, což obnoví harmonickou komunikaci mezi buňkami a nastartuje přirozené samoléčivé schopnosti našeho těla.

Existence frekvenčního vlnění všeho živého i neživého je podložena kvantovou mechanikou, z níž víme, že každá hmota je zároveň energií, a každá energie se vyznačuje určitou vlnovou délkou a frekvencí vlnění. Všechny buňky našeho těla i všechny patogeny v těle přítomné jsou samozřejmě hmotné, tudíž mají svou frekvenci vlnění. Patogeny jsou potom odlišné od našeho těla, a je tedy logické, že se jejich frekvence budou od frekvencí našich buněk a tkání lišit. Z běžné fyziky víme, že vlny s opačnou fází se navzájem vyruší, pustíme-li tedy na patogeny vlnění s fází opačnou k té jejich, daná vlnění se navzájem vyruší, což zahubí patogeny a odstraní všechny frekvence, které by snad po nich měly v těle zůstat.

Terapeutické impulsy by navíc měly být co nejpodobnější přirozeným frekvencím souvisejícím s tzv. Schumannovými rezonancemi – to jsou elektromagnetické vlny nacházející se v prostoru mezi povrchem Země a ionosférou. Frekvence těchto vln se pohybuje kolem 7,8 Hz a má být nezbytná pro zdravé fungování lidského těla. Část biorezonanční léčby může být věnována přímo působení těchto frekvencí, neboť je kvůli všudypřítomnému elektrosmogu již často nezvládáme získat přirozeně.

To vše zní velmi vědecky. Pokud člověk většinu přírodovědných předmětů na škole prospal, pravděpodobně netuší, co všechno je na tom špatně – tedy přesněji, že to je všechno úplně špatně.

Začněme třeba u kvantovky. Všechny elementární složky hmoty skutečně mají vlnově-částicový charakter, mají tedy i svoji vlnovou délku a frekvenci. Převádět tento kvantově-mechanický poznatek do makrosvěta je ale nesmyslné podobně, jako kdybyste chtěli na základě kvantového tunelování projít olověnou deskou. Vlastnosti mikrosvěta nejsou jednoduše převoditelné na makrosvět.

 V biologických i nebiologických systémech samozřejmě dochází k oscilacím – pravidelně se opakujícím jevům s jistou frekvencí tohoto opakování. Těch oscilací je velmi mnoho, mají velice rozdílný kvalitativní charakter (od tepelného kmitání jednotlivých atomů a molekul přes elektrickou činnost mozku a svalů či kmity hlasivek až po měsíční hormonální cykly nebo dokonce roční cykly řídící línání srsti u zvířat), nejsou na sebe vzájemně převoditelné, a už vůbec nemusejí být ve vzájemné harmonii (například k nalezení harmonie mezi ženským menstruačním cyklem a srdečním rytmem budete potřebovat pravděpodobně siderické kyvadélko, protože vědeckými metodami ji nenaleznete). Zjišťování konkrétních patogenů z disharmonie tělních frekvencí je tedy poněkud podivná myšlenka.

Tyto tělu vlastní frekvence navíc nelze zjistit prostřednictvím jediného přístroje; ten může zaznamenávat například elektrickou aktivitu srdečních svalů, změny kožního odporu či povrchové teploty těla, anebo frekvence zvuku vydávaného vašimi ústy. Přístroj, který by prostřednictvím několika málo elektrod dokázal zaznamenat kompletní frekvenční spektrum všech oscilací lidského těla, všech v něm obsažených patogenů, i narušení oněch přirozených frekvencí například zvýšenou mírou stresu, a navíc by od sebe všechny složky jednoznačně odlišil, je z fyzikálního hlediska nesmyslný.

Proč tohle vůbec zmiňujeme, když biorezonance klidně může operovat jenom s jediným typem frekvencí, a s tímto problémem se tedy vůbec nepotýkat? Kéž by tomu tak bylo. Biorezonanční odborníci na svých stránkách bohužel operují tu s frekvencemi elementárních částic z kvantové fyziky, tady světelnými záblesky v mezibuněčné komunikaci (naprosto minoritní záležitost), tam zase elektrickými signály, tamhle Schumannovými rezonancemi a následně ještě zvukovým vysíláním. Některé starší biorezonanční přístroje byly dokonce založeny výhradně na poslechu zvukových vln, jiné ze současných mají pro změnu možnost zapnout i zvukovou složku. Poslouchaná frekvence má mít na harmonizaci tkání a vyrušení patologických frekvencí podobný účinek jako ta elektromagnetická. Jde přitom o rozdílné typy vlnění a mechanismus účinku je asi podobně smysluplný, jako kdybyste si chtěli vyladit elektrické signály ve vašem mozku tím, že se posadíte na pláž a necháte do sebe narážet vlny o vhodné frekvenci.

I kdybychom se chtěli soustředit na analýzu a terapii jednoho jediného typu frekvencí, například na mechanické rezonanční frekvence lidských orgánů anebo na vlnové vlastnosti elementárních částic, z nichž jsou složené atomy našeho těla, bylo by zpracování takového množství informací nad možnosti nejvýkonnějších počítačů. Dodavatelé biorezonančních přístrojů sice tvrdí, že jejich zařízení dokážou odfiltrovat nepotřebné informace a k dalšímu zpracování pustit pouze ty relevantní, stále však operují s množstvím frekvencí lidských tkání a stovek nejrůznějších patogenů, tedy s informacemi, jež je nemožné ze snímaného frekvenčního spektra nijak rozlišit.

Frekvence buněk spočtené na základě vlnových charakteristik elementárních částic se navíc od sebe budou nutně lišit, protože každý atom navíc znamená další přidané vlnění každého jeho elektronu a kvarků v protonech a neutronech jádra. Buňky lidských tkání ani patogenních organismů však nejsou zcela totožné, liší se mnohem více než několika málo atomy, a vyvodit na základě kvantové mechaniky nějaký typický vlnový profil zdravých a parazitovaných jater, je tedy opět z fyzikálního hlediska nesmyl. Diagnostiku prostřednictvím biorezonančních přístrojů tak můžeme s klidným svědomím prohlásit za zcela nevědeckou.

Co se léčby týče, setkáváme se hned s několika problémy. Pomiňme výše zmíněnou skutečnost, že ani dva buněčné klony stejného parazita či lidské tkáně nejsou zcela totožné, a nemají tedy frekvenci, na niž je možné cílit. Pokud bychom nalezli způsob, jak si do těla vpravit mechanickou či akustickou resonanční frekvenci našich buněk a posílit tak jejich zdravé oscilace, pravděpodobně bychom vynalezli velmi originální způsob popravy. Naše buněčné struktury by se totiž pod vlivem takových frekvencí nevídaným způsobem rozkmitaly, což by vedlo k jejich destrukci – podobně, jako můžete pomocí správného tónu rozbít skleničku, anebo vojenským krokem rozhoupat a zbořit most.

Můžeme tedy namísto tkání cílit na parazity? Možná si říkáte, že by bylo skvělé se jich všech najednou pěkně zbavit, a tento účinek ostatně prostřednictvím fázově opačné frekvence k oné patogenní slibují zajistit i biorezonanční přístroje. Videozáznamy demonstrující tuto jejich schopnost zobrazují mikroorganismy explodující pod vlivem správně zvolených frekvencí. Pokud by ovšem ve vašem těle došlo k současnému zničení všech buněk a cyst patogenních organismů, obsah všech takto zničených buněk by se naráz vylil do vašich tkání a krevního řečiště, a způsobil by vašemu organismu vážné až smrtelné problémy.

Už prasknutí jedné jediné jaterní cysty měchožila zhoubného (drobná tasemnice, která ke svému názvu rozhodně nepřišla omylem) vede k život ohrožujícímu anafylaktickému šoku. Co nadělá synchronizovaná smrt mnoha buněk naráz si potom můžeme ověřit na případech malárie. Vyčerpávající záchvaty horečky a zimnice vracející se v pravidelných několikadenních intervalech jsou způsobeny Plasmodiem, jednobuněčným parazitem s dokonale synchronizovaným rozmnožovacím cyklem. Plasmodium napadá červené krvinky, v nichž se pomnoží; ty se následně roztrhnou a celý svůj obsah včetně sady zbrusu nových parazitů vypustí do krevního řečiště. Všechny parazitované krvinky přitom umírají současně, a krevní oběh hostitele je tak v jedinou chvíli vystaven náporu nejen obrovské vlny parazitů, ale i roztrhaných zbytků červených krvinek a veškerého jejich obsahu. Několik takových cyklů dokáže porazit na kolena i silného a zdravého člověka. A teď si představte, že by ve vašem těle najednou explodovaly všechny druhy patogenů, které jen v sobě máte. V krvi, ve střevech, v mozku, ve svalech… To zažít opravdu nechcete, je proto velice dobře, že to biorezonanční přístroje ve skutečnosti udělat neumějí.

Co se týká vyrušení frekvence, která po patogenech v těle údajně zůstává a narušuje mezibuněčnou komunikaci, tato myšlenka je založena na homeopatické teorii o paměti vody. Paměť vody skutečně existuje – po odstranění nečistoty zůstávají molekuly ještě nějakou dobu rozmístěné tak, jako kdyby tam nečistota stále byla. Pamatují si ji. Několik pikosekund (10^-12 s). Domněnka, že se v těle i po odstranění patogenů dlouhodobě uchová nějaký jejich otisk uložený v paměti tkáňové vody je tak naprosto absurdní.

Schumannovy rezonance jsou další z řady pojmů zneužitých v biorezonančních teoriích. Některé biorezonanční stránky tvrdí, že tyto vlny jsou natolik nezbytné pro lidský organismus, že jejich generátory montuje NASA do kabin astronautů. Generátory na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) jsou přitom pustá lež, a samotný vliv Schumannových frekvencí na lidské zdraví vypadá přinejmenším nepravděpodobně. Abyste mohli úspěšně zachytit nějakou vlnu, musí být délka přijímající antény v  optimálním rozmezí relativním vzhledem k vlnové délce. Anténa lidského těla je člověk sám, a jeho výška je dejme tomu 1,5 – 2 metry. Vlnová délka Schumannových vln zhruba odpovídá obvodu planety, v našem případě Země, ale Schumannovy vlny budou existovat u všech planet s ionosférou. Lidské tělo je tak svojí velikostí vůči Schumannovým vlnám zcela zanedbatelné a nemá s nimi jak interagovat.

V souhrnu zjišťujeme, že jakkoli se každý aspekt biorezonanční teorie nějakým způsobem opírá o vědecké pojmy a koncepce, překrucuje si je k obrazu svému, a dovádí je daleko za hranice čiré pseudovědy a šarlatánství. Biorezonanční terapie z fyzikálního ani biologického hlediska nedává smysl a nemůže fungovat, a ve skutečnosti také nefunguje nad hladinu placeba. Obhájci biorezonance mávají soupisy „řádných studií“, v nichž hned na úvod vysvětlují, proč je požadavek vědeckých studií omezený a nemůže dostatečně vypovídat o dané terapii. Důvěru nebudí ani akademické kvalifikační práce na toto téma, v nichž bakalářské studentky fyzioterapie v nezaslepeném pokusu na základě vlastní skvělé zkušenosti vyzkouší biorezonanci na 12 lidech (jakýkoli kontrolní vzorek chybí), a u všech si s úsměvem odškrtnou, že potvrdily zlepšení. Biorezonance byla zřídka testována nezávislými odborníky v rámci dobře nastavených experimentů; ty zpravidla její přínos nepotvrdily. Zato se stala výhodným objektem ke zkoumání pseudovědeckého jazyka, jehož užitím vysoce převyšuje množství ostatních praktik alternativní medicíny.

Rada na závěr? Biorezonanci se vyhněte velkým obloukem, a se svými potížemi raději zajděte za skutečným odborníkem. Poděkuje vám vaše zdraví i vaše peněženka.