Vyšlo ve Zpravodaji 2/2019

Nebojte se. Nebudeme se bavit o vašem partnerovi, ani přátelských bankovních poradcích. Řeč bude o souboru organismů, jimiž se živí… tedy vlastně jejichž studiem se živí biologicky a lékařsky vzdělaní parazitologové. Vzdělání je zde nutné zdůraznit, neboť „parazitologové“ s vysokou školou života (ač občas doplněnou ještě inženýrským či zakoupeným titulem) se zpravidla živí vámi a řadí se tudíž výhradně do skupiny parazitů, o nichž tady řeč nebude.

Hovořit tentokrát nechci ani o tradiční evropské medicíně – pouštění žilou bez pomoci či s pomocí pijavic. Jakkoli se dnes v omezeném množství případů k využití pijavic v plastické (zejména rekonstruktivní) chirurgii vracíme [1], tradiční způsob léčby patrně způsobil více úmrtí a dodatečných zdravotních problémů, než kolikrát pacientovi jakkoli pomohl (George Washington by mohl vyprávět. Tedy… vlastně nemohl).

Teď ale poněkud vážněji. Parazitická a parazity přenášená onemocnění stojí ročně statisíce lidských životů, a sta milionů dalších jsou jimi ovlivněny. Jenom horečkou dengue přenášenou nádhernými komáry rodu Aedes onemocní ročně kolem 96 milionů lidí. Titíž komáři přenášejí ještě togavirové onemocnění chikungunya, parazitickými červy způsobenou lymfatickou filariózu nazývanou též elefantiáza, flebovirovou horečku údolí Rift a ještě dvě flavivirová onemocnění – žlutou zimnici a horečku zika. No a potom tu máme další komáry, další krvesajné členovce, další parazitická onemocnění. A když si myslíme, že už nic horšího přijít nemůže, přijde škůdce hospodářských plodin a způsobí hladomor. Svět je krutý a nespravedlivý. Já krutá a nespravedlivá nejsem, a proto účelem tohoto článku rozhodně není zlehčení problémů způsobených parazity. Výše uvedené skutečnosti jsou pro člověka velkým problémem, s nímž se teprve musíme vypořádat. Svět je ale taky docela komplexní, a my si musíme dát pozor, abychom s říční slepotou nevylili i hostitele.

V prvé řadě je dobré si ujasnit, kdo je tu vlastně ten (ekologický) parazit. V širším slova smyslu jde o živáčka žijícího na úkor živáčků jiných, a parazitem je tedy i taková kráva, která si ukusuje zelených listů trav a jiných rostlin. Živáček žijící nejdelší dobu na úkor svých rodičů je potom pravděpodobně doktorand (mami, nejsi v tom sama). I když si ale parazita vymezíme úžeji (obvykle bývá menší než hostitel, obvykle svého hostitele nezabíjí, obvykle dochází ke koevoluci parazita a jeho hostitele – nic z vyřčeného ovšem rozhodně neplatí vždy), snadno dojdeme k poznání, že parazitů je v našem světě ve skutečnosti většina: valná část volně žijících organismů má svého parazita, a tito paraziti mají mnohdy také své parazity.

Z toho však vyplývá, že paraziti tvoří poměrně velkou část našich ekosystémů, a jsou tedy nutně i významnou složkou v nich probíhajících procesů. Jako příklad můžeme uvést sladkovodní ekosystémy – jmenujme alespoň americký národní park Everglades na Floridě –, které by bez účasti parazitů vypadaly o dost odlišněji, než jsme zvyklí. [2]

Nikoli s nezájmem setkalo se též zjištění, že paraziti rádi posvačí jiné parazity či hospodářské škůdce. Toho se dá využít při produkci zeleniny [3], ovoce [4], ale i při ochraně lidského zdraví – biologicky je totiž možné kontrolovat i populace všelijakých mrch kousavých, například komárů rodu Anopheles [5].

Poslední výhoda, o níž se zmíním, vám bude patrně připadat poněkud nevýhodnou. Jde totiž o přizpůsobení se našeho těla parazitické zátěži. Zdá se, že v naší „hygienicky čisté“ koupelně zůstává pro naše tělo problém, s nímž si ani ten nejlepší záchodový čistič (název si dosaďte dle libosti), bohužel, neporadí: nedostatek protivníků. Naše obranné mechanismy inteligenci vlastní nevlastní, a když se začnou nudit, dosadí si do role nepřítele v lepším případě náhodné kolemjdoucí – například pyly či součásti naší stravy. V horším případě začnou útočit na buňky vlastního těla.

Zdá se – a tu je ta výhoda a důvod, proč bychom se měli s parazity přece jenom alespoň drobně přátelit –, že parazitární zátěž a v sofistikovanější verzi využití molekul z povrchu parazitických buněk nám mohou pomoci v boji s alergiemi a autoimunitními chorobami [6]. Neděste se tedy, chytne-li váš potomek ve školce třeba roupy. Navzdory bludům z ezoterických časopisů nevedou střevní parazitičtí červi k rakovinám a neurčitým pocitům bolesti hlavy, ale prodělané onemocnění může člověka naopak ochránit před jinými radostmi, které si pro něj přichystalo jeho vlastní tělo. To samozřejmě neznamená, že máte zanedbat léčbu – komplikace nastat mohou. Jenom to nebude rakovina prostaty a léčba nebude probíhat s pomocí bazénové chemie. Tak co, máte teď parazity o něco raději?

Zdroje:

  1. Whitaker, I. S. et al. The Efficacy of Medicinal Leeches in Plastic and Reconstructive Surgery: A Systematic Review of 277 Reported Clinical Cases. Microsurgery 32,240–250 (2012).
  2. Marcogliese, D. J. Parasites: Small Players with Crucial Roles in the Ecological Theater. Ecohealth 1, 151–164 (2004).
  3. Cave, R. D. Biology, ecology and use in pest management of Telenomus remus. Biocontrol News and Information21, (2000).
  4. Ovruski, S., Aluja, M., Sivinski, J. & Wharton, R. Hymenopteran Parasitoids on Fruit-infesting Tephritidae (Diptera)in Latin America and the Southern United States: Diversity, Distribution, Taxonomic Status and their use in Fruit Fly Biological Control. Integr. Pest Manag. Rev. 5,81–107 (2000).
  5. Scholte, E.-J. et al. An Entomopathogenic Fungus for Control of Adult African Malaria Mosquitoes. Proc. Exp. Appl.Entomol. NEV Amsterdam 14, 2030 (2000).
  6. Helmby, H. Human helminth therapy to treat inflammatory disorders- where do we stand? BMC Immunol. 16, 12 (2015).

Doporučená literatura:

  • Flegr, Jaroslav: Pozor, toxo! (Academia, 2011)
  • Volf, Petr, Horák, Petr a kol.: Paraziti a jejich biologie (Triton, 2007)
  • Votýpka, Jan a kol.: O parazitech a lidech (Triton, 2018)
  • Zimmer, Carl: Vládce parazit (Paseka, 2005)